|
Na
kytaru začal hrát u Františka Hlaváčka na ZUŠ v Blansku. Pokračoval
na ZUŠ
v Brně pod vedením Jany Ardaševové. Po maturitě na gymnáziu
v Blansku
studoval hru na kytaru na konzervatoři v Pardubicích ve třídě prof. Stanislava
Juřici a na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru u Prof. Rolanda
Zimmera. Dále se zdokonaloval ve hře na kytaru aktivní účastí
na
interpretačních kurzech a v mistrovských třídách Costase Cotsiolise
a Huberta
Käppela.
V
roce 1986 (jako posluchač pardubické konzervatoře) získal 1. cenu a titul
laureáta Mezinárodní kytarové soutěže v Kutné Hoře ve III. kategorii do 35 let
a zvláštní cenu za interpretaci skladby J.S. Bacha. Dále vyhrál 1. cenu v
Interpretační soutěži soudobé české hudby (soutěž Svazu českých skladatelů
a
koncertních umělců, která byla společná pro všechny hudební nástroje).
Kromě
mnoha koncertů doma i v zahraničí (SRN, Dánsko, Švédsko, Francie, Rakousko,
Belgie, Holandsko) vytvořil řadu rozhlasových nahrávek. Od roku 1991
se věnuje komorní hře v souboru Lenz Trio s flétnistkou Susanne
Oehler
a s violoncellistou Torsten Oehler, od roku 2004 v kytarovém
kvartetu
PF Guitar Quartet a od roku 2007 v kytarovém duu Romantic Guitar Duo s Janem Tuláčkem, které se zaměřuje na interpretaci romantické hudby
na
dobové nástroje. Jako sólista má za sebou i koncerty s orchestrem (SRN).
V
současné době působí jako učitel na Základní umělecké škole v Blansku
a
ZUŠ Jaroslava Kvapila v Brně.
V
roce 1999 natočil ve studiu Principium v Praze svoje první sólové CD
(Karel
Fleischlinger plays classical guitar), v roce 2001 CD se souborem Lenz Trio
(Duos & Duos for flute, violoncello and guitar). Nyní natáčí své druhé
sólové
CD s hudbou z 19. století a CD/DVD původní soudobé české
tvorby
pro kytarový kvartet se souborem PF Guitar Quartet.
Karel Fleischlinger
hraje na mistrovský nástroj českého kytaráře
Petra
Matouška. Jako sólista se specializuje na hudbu 19. století,
kterou interpretuje na kopie a původní dobové nástroje. V Současné době
studuje také repertoár na kopii barokní kytary od Jiřího Čepeláka.
|