Kytarové stránky		Zpět na kytarové stránky
Úvod - poezie		Úvodní stránka - poezie
1986-1987		Lásky ze záplat (soubor básní z let 1986 - 1987)
1988		Klauniáda (soubor básní z roku 1988)
1989		Dny a písničky (volný soubor básní z roku 1989)
1992-1993		Milostně i bez milosti (volný soubor básní z let 1992 - 1993)
Léto 2003		Volání do tebe (soubor básní z konce léta 2003)
Od 2003		Volání do nebe (básně od roku 2003)

		Volání do tebe
		*  *  * Když v korunách šumí ptáci a vítr čeří tvůj dech Tak s grácií procházíš se                           po mém těle a voníš jako šelma – skvěle A já jako zběh zbaběle toužím být trhán                              pohlcen A trochu nesměle se dotýkám tvých zubů - až to zebe Co bude ze mě co z tebe když došumí ptáci a z údů zbude               jen hromádka kostí V nich vítr namísto dechu se tiše postí a čaruje a rve si vlasy A bez oddechu se směje - to byli blázni asi (11.8.2003)
		Milostná Když v očích ti jiskří polárka tak kamením samým studem Když z tváří ti sálají sluneční erupce jsem pudem hnaný do té pece (oheň mě láká) Když vlhneš na řasách jsem zplihlý jako kořen v řece A přece tě vítám - sfingo v poušti jako kámen v proudění                             ledových tříští Tak swinguj nade mnou a tanči bosýma nohama a houpej se a nemysli Já povedu tě jako tanečník jako válečník smysly tě naostřím až erupcí zvlhneš                 a v očích ti zajiskří   (12.8.2003)
		O zemi Země se potí je to strach z ohně Kapky vína se kutálí když na dně Anubis se rodí Tak sežehlí a přemoudřelí modlíme se aleluja Hledáme kde jsi - kde já - kde hoříme Země se vínem potí a my nic nevíme   (15.8.2003)
		Berliozovy milostné písně A písně zněly jako pokání když vyhřezly ze všech koutů našich já Zpěv se nám vrýval do skrání a do morků – těkal po řasách Tančil jak kytara mocí strun jako nejsvětější trůn - tak jako zvíře na jatkách A zpití bolestí která nevěstí nic než pád slyšíme tóny lkát - ten zpěv už napořád   (16.8.2003)
		O stromech Ten kmen jsem rozdrásal                               až do krve a fontánou vytryskl hnis jako láva Jako když si ulevíš poprvé zrána A vodopád žlutavé moči voní po včerejší večeři Ten kmen jsem drásal až k zemi se klonil až proudy výměšků čeřil Jenom jsem tušil jenom hádal kde v tom stromě                       je ukrytá síla Bušil jsem kolem sebe bušil do tebe a míza která proudem tekla                     těžkla hnilobou Ten kmen se zlomil - to já byl tou dřevinou   (25.8.2003)
		Ranní Ráno se propletlo do nohou Mátovou vůní čaje rozkvetlo když vlasy prošel stín měsíce - směsice zdobená křehkou rozetou Den vyšel ven jak tasemnice - já chtěl se zout A byla potopa - moře se rozteklo A nebyl kout kde by stopa tvých očí nebyla - tak zoufalá Tak vyhnilá               až pouta zlomila úderem křídel zmatených ptáků - zděšených studem měsíce Oni vzdali se mrakům i ty se mi vzdej                    Večernice   (27.8.2003)
		Noční   Je vědomí daní na prázdno když otisky prstů rozpíjím A na dno se opíjím zbavený rtů a pavoučí vlasů Sama sebe pojídám jako Jidáš zrazuji a krám zavírám a horuji - popliván proklínám To pro své srdce které uvadlo A jako Foucaultovo kyvadlo se točí – tak mělce Nechci být otrokem očí když dopadlo to tak že končí ta pijatika Odletěl ohnivý pták světlo pohaslo - a ty se mě nedotýkáš (29.8.2003)
		Torza   V hlavě mi hučí čmeláci Jako louka neskutečných nocí - morem dnů zmrazení jsou torza tebe v kameni a marně se snaží hřát Já modlil jsem se tolikrát do tvých zřítelnic se topil a potil v žáru sluncí - tak rád se hostil A těžkou vůni kadidelnic mísil s vínem bolavým Co s tím - co pro tebe to znamená? Kolik skutečných nocí mi prohučí hlavou                   než pochopím že ta torza jsou jen kamenná             (5.9.2003)
		Andělé Viděl jsem tvého anděla To jsi nevěděla že andělé prší slzy? A když umírají je jim zima? Že je mrzí když nemohou pomoci? Tvůj anděl plakal zmrazený nemocí a bylo mu úzko z toho všeho a plácal se v emocích a držel se mého - také bolavého Naši andělé umírají - snad mohou ještě snít - snad můžeme je zachránit   (6.9.2003)
		Váhy   Cítím tu tíhu v nohách je hmotná jako doznání ve vlnách se přiklání hned nahoru             hned na dno A stydno je mi z čekání že z kráterů strmých dní písnička zavoní Zatím zvoní umíráček a já se bez vytáček ploužím v přetěžkých botách - jako v reality show po bohatství toužím Tak polykám věty a potím se tmou když bohyni sloužím             černou mši prokletou (19.9.2003)
		O zrození I Je to jako probuzení jako vlnobití sinusoid - možná hrom a bití - možná puzení Když asteroid padá a zase se vznáší – až běda Tak jako na vlnách             Tichomořských tak tichých – tak mořských A šedá se barví jako Dahllí když podepřel hodiny Jsou květiny které halí své slabiny a chtějí procitnout a zout se z tkaniny pevně spředené do lučin Je to jako probuzení když se narodím             z tvých pavučin (29.9.2003)
		O zrození II Znovu se narodit za zvuku trubek a pozounů - a v očích zevlounů vidět jen závist a smutek když skutek utek‘ a z prachu květina se zvedá Tak bloudíce spolu nahoru – dolů tušíme že čas se zastavil a hledá - jak by nás vyzkoušel - jak by se pobavil Jen andělé když se přimluví můžeme démony obelstít - tiše tajně a bez famfár Pak možná lidí pár se zastaví a řekne nám: - pojďte dál vy váhaví (11.10.2003)
		Písnička o moři Je moře temné a kalné - bije jak srdce bez lesku jak vilné lůno bez břehů v peřejích prosím o něhu Píseň se na vlnách třepotá a samota bolí jak trpké víno když chůzí línou do vln se nořím - zachraň mě moře než touhou shořím (21.10.2003)
		O sobě V rytmu mě oceán přibíjí když na lásku tobě připíjím a slanou růží k ránu tajně tě někde konejším Jsem panic z Orleánu co hraje stínové divadlo - nějak to dopadne (nějak to dopadlo) A není dne bez rozednění když v plameny se příboj mění a ty jsi ještě bezejmenná - slovo které nepadlo Nad jámou v rytmu kyvadlo hlavou kývá nad tím snem Neztratí kdo nic nemá a já takovým jsem (25.10.2003)