|
|
|
|
|
Dny a písničky |
|
|
|
|
|
* * *
Denně se zmítám
tančím
svůj Rock´n´Roll
Sám jako řeka
-
čekám
Jako dech
se ztrácím
a propadám tmou
Jsem tón
- hmotním se
i doznívám
Jsem věta
kterou vyslovíš
až domy oslepnou
|
 |
|
|
|
|
* * *
Bigbít na uších
hlava nazad
kyselé víno
těžkne na jazyku
Židle a její nohy
Nohy a jejich
židle
Na prstu kroužek
pod očima kruhy
Posledních pár
slaných ořížků
a ještě oříšek
- v čem je bota?
Mám mejdan
- já a samota
|
 |
|
|
|
|
* * *
Máme se
s vyplazeným
jazykem
- do blba
jako oko
stolní lampy
Máme se
s párem
díravých ponožek
postavených
na
hlavu
(ne že by voněly)
Ale ani svět
není démon
Čístí si zuby
v pyžamu
a v klišé
Máme se
- dvě půlky
v kalhotách
a něco navrch
(tak trošku
pod makeupem)
Je to k smíchu:
máme se
se zavázanýma
očima
- na babu
|
 |
|
|
|
|
* * *
Dny jako řešeto
- plné ran po těle
a noci bez mistérií
Až do rána sterilně
a ve zvukotěsné
komoře
Mezi slovy
nekonečné pauzy
a zmizík ve stopách
To všechno proto
že snad možná
(příjde i kouzelník)
|
 |
|
|
|
|
* * *
Něco z nás se kutálí
jako slzy
v duhové řece
Z nastavených dlaní
máš zrcadlo
- v něm trochu soli
a moje srdce přece
|
 |
|
|
|
|
* * *
Krokuji tichou ulici
a mírním svoje dýchání
Jako běhoun
vzpírám se a jsem vláčen
Poznávám bolest
- její žízeň
a vyzvánění do hrobu
Po tajmu kradu z podpaží
trpkost té písni
kterou nesloží nikdo
docela v bezvědomí
a na dobu
Když den se barví ke spánku
jsem osamělý kamelot
a nenávidím svoji samotu
|
 |
|
|
|
|
* * *
Do oken mlátí kapky
klap klip
klapají podpatky
a spánek - děvka
kdo ví kde se válí
Srdce na trampolíně
hop hup
hopsá žíznivě
- bigbít k tanci
- k smíchu jsou
peřiny
A tak tik tak
tikají vteřiny
Tep k prasknutí
a dotek deště
mě nutí (bez viny)
probouzet se ještě
dřív než usínám
|
 |
|
|
|
|
* * *
Dny míjejí
jako přesycené šelmy
Jako kaňka v kalendáři
se propíjím vínem
skrz jeho stránky
- abych zmoudřel
stárnutím
když čas
jako unáhlený film
kolem probzučí
Už vím
že jsem se narodil
čistý jako bůh
aby zemřela kreatura
A je to kruh
kde není blízko
ani daleko
A tak mi řekni
moje milá
proč dny míjejí
s břichy k prasknutí
a není nikdo
a nic
co nás nasytí
A tak mi řekneš
Můj milý
- dobré zažití
|
 |
|
|
|
|
* * *
Co říkáš
- žloutnutí?
To námi
prorůstá
podzim
- skrz na skrz
křížuje těla
Říkáš že rudne?
Asi se stydí
za den
- je ho půl
a zebe
zmítá se
a nejistí
To usíná
- co říkáš?
Už nic
- padáš mi
do klína
(vzpomínko)
|
 |
|
|
|
|
* * *
Prázdno
jako v dopité
láhvi
Vidím až na dno
a přece o něm
nic nevím
|
 |
|
|